Překvapení u vody

Mé fotografické výpravy za zvířaty většinou směřují k rybníkům. Jsou to takové oázy života v naší hustě osídlené a silně zemědělsky obhospodařované krajině. Voda je pro život základní podmínka a porost okolo rybníka poskytuje spoustě zvířatům úkryt a vhodné prostředí pro život. Nejraději chodím k rybníkům brzy ráno, ještě před rozedněním, kdy se posadím na břeh, blízko stromu nebo keře a pozoruji život kolem.

Při jedné mé výpravě za labutěmi, mě upoutal rychlý pohyb na břehu rybníka po pravé straně. Rychle otočím fotoaparátem s teleobjektivem na stativu a snažím se prohlížet kamenitý břeh rybníka. Hledám, co to mohlo být? A znovu. Opodál na mne vykoukla malá hnědá hlavička a velmi rychle zmizela. Začínám tušit, o jakého živočicha se jedná. Hup a už stojí na kameni, a ještě k tomu se mi jej podařilo zaostřit a vyfotografovat. Je to lasice hranostaj (Mustela erminea) zkráceně hranostaj. Malá lasicovitá šelmička, která žije skrytě v naší přírodě. Pro hranostaje je typická černá špička ocasu. Jinak je hnědě zbarvený s bílou barvou na břiše. Měl jsem to štěstí, že jsem ji spatřil, a ještě k tomu ji i několikrát vyfotografoval. Její pohyb je velmi rychlý. Jednou je tady a jednou tam. Jednou stojí na kameni, pak je za kamenem a potom jen vykoukne za kamenem a rychle se ukryje. Je to tak rychlý pohyb, že často nevím, kam ostřit a mnohdy mačkám spoušť fotoaparátu zcela na prázdno. Vznikající fotografie jsou často rozostřené, nebo je vyfotografován jen kámen, okolo kterého lasička pobíhá anebo jen prázdný břeh. Později zjišťuji, že se jedná o dvě lasičky, které spolu dovádějí, poskakují a rychle běhají. Buší mi srdce z nadšení čehož jsem součástí a snažím se fotografovat. Občas zaslechnu tichý písklavý zvuk rtuťovitých lasiček. A náhle je klid. Jak to rychle začalo, tak to i rychle skončilo. Toto představení trvá necelou půl hodinu. Sedím ještě hodinu na břehu rybníka a čekám, že se ještě objeví.

Pomalu k místu, kde sedím, připlouvá labutí rodina a já už vím, že se neobjeví. Pomalu odcházím od rybníka, v duchu děkuji matičce přírodě, jaké jsem to měl štěstí, je to zážitek na celý život, který se už nemusí opakovat. Vzpomínky mám ukryté v několika fotografiích rychlého malého tvorečka. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Roman. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.