Fotografování zvířat a krajiny mám velmi rád. Miluji fotografování srnčí zvěře. Je to pro mne skutečné Wildlife. Ačkoliv, by se také, mnohdy dalo o tom diskutovat, neboť vliv člověka, bohužel, v dnešní době je na chování srnčí zvěře obrovský. A ne, jen na srnčí zvěř. Velkou perspektivu na úspěch mají při fotografování srnčí zvěře jen ti, kteří jsou dobře připraveni, dokonale znají fotografované zvíře a dokážou se stát nepozorovatelnou součástí přírody.

Fotografování srnčí zvěře je krásné v jakoukoliv roční dobu. Nejkrásnější je ovšem fotografování srnčí říje. To mám fotografický a přírodovědný svátek. Na tuto dobu se těším celý rok. Jakmile se blíží ta správná doba, obilí žloutne a dochází ke sklizni, příroda krásně voní, vyrážím zejména po ránu na svůj fotografický lov. Začnu pomalu procházet známá místa mezi poli a sledovat, kde se vyskytuje srnčí zvěř. Je zde také nutné podotknout, že již od brzkého jara, sleduji kde se, jaký srnec vyskytuje, kde jsou srny na polích. Fotografování srnčí zvěře v tomto období má také výhodu v tom, že srnci se více toulají revírem a jsou k zastižení mnohem častěji než v jiném období.

Srnčí říji fotografuji zejména při procházce v polích, tzv. šoulání. Brzo ráno pomalu postupuji cestou a pozorně sleduji okolí. V případě, že zahlédnu srnčí zvěř tak se co nejrychleji snažím ukrýt za nějakým přírodním krytem. Přikrčím se k zemi, do obilí, zastoupím za keř, čí strom a při tom stále snažím pozorovat srnčí zvěř. Při fotografování srnčí zvěře, ale i jiné spárkaté zvěře je také dobré dávat pozor na směr proudění vzduchu. Při příznivém větru zůstávám na místě. V případě, že vítr fouká ode mne ke zvěři, tak se snažím již za pohybu směřovat do „příznivějšího“ proudění větru.  Někdy to vyjde, někdy také ne. Záleží na šikovnosti a rychlosti fotografa, stačí sebemenší chybný pohyb a celá naše snaha o fotografování je zmařena a „zrazený“ srnec vše ukončuje svým hlasitým, do tichého voňavého rána se nesoucím bekáním a rychlým úprkem do bezpečí.

Pro zdárné fotografování srnčí říje je také dobré znát, že srnčí zvěř a hlavně srnci, mají své oblíbené zvyky. Třeba téměř na minutu přesně přicházejí na pastvu, je-li v okolí klid. Tak jak se říká, že láska je mocná čarodějka, tak to platí i pro srnčí zvěř a mnohdy se stane, že kouzlo lásky zamotá hlavu i srnci, který přicházel na pastvu v přesný čas, ano a v říji bývá mnohdy všechno právě úplně jinak. Ještě je třeba poznamenat, že fotografovat srnčí říji vyrážím při pěkném počasí. V dešti opravdu ne. Prší-li v noci a k ránu přestane pak samozřejmě ano, to srnčí zvěř mnohdy vystupuje ze svých úkrytů.

Už při samotném fotografování je dobré dávat pozor na kompozici snímku. Snažit se fotografovat tak, aby bylo potřeba co nejméně ořezávat. Důležité je dávat si pozor na to, aby fotografované zvíře bylo celé a ne nějak „ukrojené“, také je dobré dbát na to, aby zvíře na fotografii bylo komponováno tak, aby ve směru pohledu zvířete bylo více místa. Vliv na správnou kompozici má především používání zaostřovacích bodů fotoaparátu.  Používání především středového bodu není vždy vhodné, pak vzniká fotografie, kde je chybná kompozice s nesprávným ořezem. V případě používání středového zaostřovacího bodu je vždy dobré před stisknutím spouště vhodně překomponovat a pak stisknout spoušť fotoaparátu anebo se naučit rychlou změnu zaostřovacího bodu.

Velký vliv na kvalitu fotografie, ne jen srnčí zvěře, má také pozadí snímku. Pozadí snímku je opravdu nutné věnovat pozornost. Ostře fotografovaný srnec vynikne lépe na rozostřeném pozadí. To vznikají mnohdy působivé snímky. Důležité je dbát aby v pozadí se nevyskytovaly objekty nebo předměty, které by snímek rozbíjely, a fotografovaný srnec by se na snímku ztrácel. Na kvalitu snímku má dále velký vliv i použitá clona a celkové osvětlení fotografované scény.  Těch vlivů je samozřejmě více, zde jsem uvedl ty nejpodstatnější.

Při fotografování srnčí zvěře nepoužívám žádné maskování a ani vábení. Chodím normálně podle počasí v oblečení, které nemá křiklavé barvy a nešustí. Srnčí zvěři a nejen ji, ale celé živočišné říši přeji, aby vedle člověka přežili co nejdéle.